Pesimista, Optimista, Realista?
Co je lepší? Být pesimista, optimista a nebo pouhý realista?
Těžko říct, možná že v každé chvíli je lepší být nečím jiným. Když vám umře blízký člověk a jste pesimista a nebo realista tak je to horší, nežli se nad věcí povznést a být optimistou. Možná, ale když nebudete realista a budete optimista, tak vás zase ostatní lidé odsoudí a budou si myslet že jste si toho člověka co umřel nevážil. V tomhle jaký být jestli optimista, pesimista nebo realista vám určuje bohužel okolí a většina, né vy sami. Vezmeme si, že budete prostě rozený optimista, budete žít v domě plném optimistu a najednou se stěhujete. Přestěhujete se mezi lidi kde budou samí realisti a odsoudí vás, pro to že jste optimista. Ano, neříkám že všichni a vždy tomu tak chodí, ale baví se o většině a né o vyjímkách kterých může být nekonečně mnoho a mohou mít různé následky. Někdy se stále nechce smířit s tím že defakto záleží na většině lidí a né na nás, bohužel i ve vztahu záleží jak to přijme okolí, i po zdravotním úraze záleží na okolí, okolnostech, ale na vás ne. Možná to zní až moc pesimisticky ale přiznejma si to. Já sem zvolila cestu optimistu s občasnými sklony k pesimismu a hodněkrát, tedy více méně jsem ale poslední dobou realista, co si přibarvuje svět spíše jen do šedivé barvy, do neutrálu, nerada soudím a to samé čekám od ostatních. Že mě hnedka neodsoudí, ale dělají to, ale tak at, já se nezměním a oni se musej prostě smířit s tím že žiju a že jsem taky člověk co žije a má své sny, plány a taky si něčím prošel a né vždy to bylo lehké, ostatně kdo to má dneska lehké. Konec monologu.