žal?
Zbyl tu jen pouhý strach,
přes večer skryl se v nás,
mám z toho tiky v oku i ve snách.
Bolí mě ta ztráta a ta naše podoba,
proč jen ty jsi podle všech ta úžasná?,
a proč já ne,proč jsem já ta blbá?
Nevím proč,
avšak bolí to
tiky v oku jsou stále horší,
hlava se mi z toho točí,
budoucnost se boří,
zbyl tu jen pláč a slzy,
nenávist tu vzrostla,
asi už nikdy nebudu šťastná,
štěstí se mi obloukem vyhýbá,
má láska v srdci se zřejmě ztratila,
a místo ní tu jen nenávist zbyla.
Nevím co dělat dál,
protože ta bolest je veliká.
Sem z toho hrozně nešťastná,
co horšího se může stát?
Doufám že smrt není záchrana,
chtěla bych být milována,
osud tomu tak však nechce,
vrací se vše v podobě hořké,
všechno vypadá tak lehké
a přitom je to tak těžké.
Zajímalo by mě,
proč jsou všichni okolo šťastní
a proč já tu jen tiše v koutě sedím
a moje oči tu slzí,
po obličeji mi stékají
a stopy po nich zůstávají.
Proč nikdo nepřichází mě utěšit?
Asi to nikdo netuší,
všichni myslí jak jsem šťastná
a přitom pláču už i ve snách,
pláču vlastně v jednom kuse,
jen to vždy není vidět,
mí kamarádi by to to však měli vidět,
vlastně nechápu proč to nevidí,
já chci aby na to sami přišli,
nechci je o obejmutí prosit,
nechci jim o slzách vyprávět.
nechci nikoho o lásku žádat.
Je hřích toužit po obejmutí a lásce?
Je hřích chtít štěstí a pravé přátele?
Vypadá to že jo,
bolí mě to,
ničí mě to,
zlomilo mě to.....