Přiznávám..
Je mi do pláče,
škoda že vím že už škod bylo dost
a zlomenych srdci jeste vic,
vim že za to vinnu musím nýst.
zabite mě,
prostřelte mě,
probodněte mé srdce,
protože to co dělám jsem nechtěla,
ja moc dobře vím co chci,
není to žádnej Martin,
je to jedinej Ondra,
jak se dá ta velká chyba napravit,
chci umřít,
začít od znova,
být na všechny férová,
a nechovat se jako děvka,
proč mě to přijde jako blbá hra,
bože já se zamilovala
a tedka všechno dělám špatně,
přiznávám se že brečím,
můj pláč nejde zastavit,
nejde utišit,
řvu a škubu si vlasy,
po tvářích tečou slzy,
toužím po tom at mě někdo zbije k bezvědomí,
co je tohle za prokletí,
proč nemůžu mít to jediné po čem mé srdce touží,
proč jen to tak nesnesitelně bolí,
vzít žiletku a řezat,
dokut bude ve mě kapka citu,
dokut živa budu,
navždy vyčítat si to budu,
navždy v sobě pláč skrývat budu
a nadale doufat že jen tvoje budu...