Jen druhá?
Něco ti povím,
řeknu ti jak to vidím,
už nejednou jsme byla náhražka,
nejednou jsem se spálila,
hodněkrát jsem proto brečela,
ty nevíš čím jsem si prošla,
ani netušíš jak jsem opatrná
a jak moc jsem z kluků zklamaná,
hlavou mi běží spousta myšlenek
a já myslím na včerejšek.
chce se mi zase křičet,
po chvíli zase brečet,
ale ani jedno neudělám,
svoji důstojnost si zachovám,
zůstane mi kamenná tvář
a já odejdu z místa.
Nechám tě o tom popřemýšlet,
nechám tě se nad sebou zamyslet,
ty nevíš co jsme už zažila za bolest,
nepřála bych to nikomu ani z části,
protože to nešlo vydržet,
chtělo se mi neustále běžet,
nakonec jsem se za vším otočila
a cestu k tobě našla.
Nevím proč tomu tak je,
ale pravdou je,
že to láska z mé strany je...