Dvě možnosti
Nevěřila jsem že poznám tě,
že tak bzro najdu tě,
že budeš existovat
a že já tě budu milovat,
celé noci o tobě snívat,
!ale! nikdy tě nemít,
nevědět co cítíš,
jak co myslíš,
jestli na mě někdy myslíš,
jestli o tom všem přemýšlíš
a já vím že tě chci,
že tě miluji.
Ten pocit zevnitř zžírá mě,
rozežírá mi orgány v těle,
řvu s pláčem chci tě,
někdy ze snů brečím,
už z tebe i šílím,
chci najít vysvobození,
äle jsou jen dvě možnosti,
a to ty,
že but at spolu chodíme,
a pak k sobě patříme
nebo at já zapomenu na tebe
a zamiluju se jinde,
do jiného kluka,
a s ním at jsem štastná.
Proč jen mi ta druhá možnost přjde tak nereálná?
Asi proto že jen do tebe se dokážu zamilovat
a na jiného se nedokážu už ani podívat.